Budova č. 57 náležela Kongregaci Milosrdných sester III. řádu Sv. Františka v Opavě. Řeholní řád ji zřídil pro nemocné sestry k zotavení po náročné službě v nemocnicích a ústavech. Uvádí se, že zakladatelem a ředitelem byl P. L. Klose od 8. 3. 1864. Od vzniku kongregace se sestry podílely na ošetřování nemocných a péči o chudé, později i na výchově a vzdělávání mládeže, zejména duševně nebo tělesně postižené. Řeholní sestry trávily v Hradci krátkodobý odpočinek, nebo některé zde prožily poslední roky svého života. I v pokročilém věku stále pracovaly, obhospodařovaly nevelké pole na Kalvárii, pečovaly o klášterní zahradu a svah směrem k potoku Hradečná, nebo se zabývaly ručními pracemi, vyšíváním bohoslužebných rouch a podobně. Místní obyvatelé si sester pro jejich příkladnou pracovitost vážili a obdivovali je. Početní stav kolísal od 5 do 15 sester. V letech okupace byla v klášteře představenou sestra Gomezia Zámečníková, která zahynula v Opavě při bombardování v roce 1944. Po ní spravovala klášter Benicia Harazimová až do osudného roku 1950, kdy byl klášter komunistickým režimem násilně zrušen. Již krátce po únoru 1948 bylo zřejmé, že se útoky stranických a vládních představitelů obrátí také proti církevním řádům. Z rozhodnutí nadřízených úřadů byl hradecký klášter určen jako internační tábor pro 50 řádových sester, které sem byly v noci z 13. na 14. dubna 1950 policejními zelenými antony v doprovodu Státní bezpečnosti svezeny přímo ze služby od lůžek nemocných. Mnohé byly během převozu bezohledně tělesně týrány a ponižovány. Do přízemních oken kláštera byly vsazeny mříže, pletivový plot kolem zahrady byl nastaven ostnatým drátem a ozbrojení strážci hlídali internované ženy téměř jako v koncentračním táboře. Byly mezi nimi i dvě sestry hradeckého občana Josefa Heidra, pod řeholním jménem Kordula a Božena. Po roce byly sestry odvezeny na různá pracoviště v Čechách, některé nalezly poslední útočiště v charitativním domově v Chrastavě u Liberce. Klášterní budova pak byla stavebně upravena na internátní mateřskou školu pro 36 dětí ve věku od 3 do 6 let. Po zrušení internátní školy rozhodl ONV v Opavě, že budova bude od roku 1984 sloužit jako základní škola. Byly v ní zřízeny 3 třídy a školní družina. V dubnu 1990 byla budova navrácena řádu, dočasně byla ponechána základní škole. O prázdninách ji využívaly ke krátkodobým pobytům kroužky katolické mládeže. Když byl v roce 1993 vyřešen na základní škole kritický nedostatek tříd, byla v klášterní budově otevřena Církevní základní škola svaté Ludmily. Po 40 letech byla obnovena a olomouckým arcibiskupem vysvěcena klášterní kaple. Klášter tedy slouží nepřímo potřebám církve a vzdělávání mládeže v náboženském duchu.
